Jan
Skácel
je
slyšet vůni stůně růže
a vítr usnul znaven v seně
měsíček jako malé slůne
po nebi chodí obráceně
II
ta
němá slova vypůjčím si od ryb
budu je řikat vroucne pod vodou
a ani trochu nebude mi lito
jestli se utopí a na břeh nedojdou.
LVI
Okolo kulatého stolu
v dome kde nikdo nebydlí
do smrti budou sedět spolu
bez oken slov a bez židlí
XVI
Lidé se berou pro ticho
které je slyšet jenom ve dvou
jinak to ticho neunesu
jinak je ticho přemůže
XVIII
dokonaný
den se sklání
nad vodou a hlavy koní
snědl soumrak černá růže
rozkvetla a prudce voní
XXXII
jesme znovu němí
otlučená
kolébka řeči nemá dno
a kdo se nyní dotkne ticha
rozkolébá je naprázdno
XXXV
podivná zima přesně o půlnoci
se rozezpívá kos jak zrnka kmínu
sype se zpěv a neustává
trvá jak saze u komínu
XXXIX
rybníky
voda obrácená naznak
uprostřed polí nebe ostřiži
u hráze hromadí se pěna
špinavá jako vlna po stříži
ILVII
k
studánce hlad'né nechodíme pít
u té se jenom potkáváme
a nasloucháme jak zvěř utíká
a v houští suché větve láme
C
c
Božena Skáclová 1997
|
